Vývoj vojenské povětrnostní služby od počátku 50. let do současnosti

Vývoj nejvyšších odborně řídících a inspekčních složek vojenské povětrnostní služby

V roce 1954 byla přijata koncepce „dezintegrované” vojenské povětrnostní služby, podle které se každá její složka měla vyvíjet samostatně v rámci svého „kmenového” druhu vojsk, tzn. samostatně v rámci letectva, dělostřelectva, protiletadlového a chemického vojska. V té souvislosti bylo dne 1. září Oddělení povětrnostní služby Velitelství letectva (VL) MNO reorganizováno a zároveň přejmenováno na Oddělení letecké povětrnostní služby VL MNO, přičemž byla omezena jeho působnost a výrazným způsobem sníženy jeho personální počty. V rámci velitelství dělostřelectva a chemického vojska však složky odborného řízení povětrnostní služby nikdy nevznikly. Tento nesystémový stav potom trval prakticky dalších pět desetiletí. Dne 1. října 1960 bylo Oddělení letecké povětrnostní služby VL MNO zrušeno a místo něj bylo vytvořeno jedno systemizované místo Náčelník povětrnostní služby letectva a protivzdušné obrany státu. Zároveň byla v té době vytvořena Skupina hydrometeorologická Operační správy Generálního štábu. V čele skupiny stál Vedoucí starší důstojník - hlavní meteorolog, který prakticky zastával funkci odborného náčelníka všech složek vojenské povětrnostní služby. Tímto nesystémovým organizačním opatřením bylo zahájeno období faktického odborného dvojvládí ve vojenské povětrnostní službě, které potom přetrvávalo dalších více než 45 let. Skupina hydrometeorologická Operační správy Generálního štábu byla v roce 1969 zrušena a místo ní byla vytvořena dvě systemizovaná místa Vedoucího staršího důstojníka a Staršího důstojníka - specialistů povětrnostní služby. V roce 1988 byl tento počet snížen na pouze jedno systemizované místo. Obdobnými peripetiemi se ubíral vývoj v rámci systemizovaného místa Náčelník povětrnostní služby letectva a protivzdušné obrany státu, přičemž například v období 1971 až 1976 bylo toto systemizované místo úplně zrušeno. Vojenská povětrnostní služba byla v souvislosti s charakterem plněných úkolů, v roce 1991 formálně přejmenována na vojenskou hydrometeorologickou službu. V rámci překotného organizačního vývoje souvisejícího s předcházejícími celospolečenskými změnami byla dne 1. července 1993 působnost v oblasti hydrometeorologického zabezpečení rezortu obrany převedena na v té době vytvořený Štáb letectva a PVO Generálního štábu. Zásadní reorganizace nejvyšší odborně řídící složky vojenské hydrometeorologické služby AČR byla provedena dne 1. dubna 2003, kdy byl v rámci Sekce J/2 (Vojenské zpravodajské služby) GŠ AČR vytvořen Odbor vojenské geografie a hydrometeorologie. Tímto okamžikem došlo po 85 letech k prakticky téměř úplnému odloučení struktur vojenské hydrometeorologické služby od struktur vojenského letectva. Zároveň tímto okamžikem došlo k těsnému organizačnímu propojení složek Hydrometeorologické služby AČR a Geografické služby AČR, přičemž jako základní východisko byl přijat princip „dvě služby v jedné organizační struktuře”. V souvislosti s celkovou reorganizací Vojenské zpravodajské služby byla dne 30. června 2004 zrušena dosavadní Sekce J/2 a na jejím základě byl vytvořen samostatný Odbor vojskového průzkumu a elektronického boje Ministerstva obrany, v jehož rámci bylo vytvořeno Oddělení vojenské geografie a hydrometeorologie, které v rámci tohoto odboru působí až do současnosti. Od tohoto okamžiku odpovídá Oddělení vojenské geografie a hydrometeorologie za výstavbu a rozvoj systému hydrometeorologického zabezpečení v rámci celého rezortu obrany ČR. Jako součást Generálního štábu byla v říjnu 2001 vytvořena zvláštní inspekční složka - Odbor vojenského letectví, v jehož rámci bylo vytvořeno systemizované místo Starší inspektor leteckých meteorologických služeb odpovídající za nezávislé ověřování kvality poskytovaných leteckých meteorologických služeb. Od roku 2013 až do současnosti je toto systemizované místo zařazeno v rámci Odboru dohledu ve vojenském letectví Sekce dohledu a kontroly MO.

Vývoj nejvyšších provozních složek vojenské povětrnostní služby

Dne 23. září 1953 bylo na základě reorganizace III. Odboru synoptické a letecké meteorologie tehdy rušeného Státního meteorologického ústavu MNO vytvořeno Hlavní letecké povětrnostní ústředí (HLPÚ) - VÚ 5340, které bylo začleněno do podřízenosti Náčelníka ústředního leteckého dispečerského stanoviště (ÚLDS) Velitelství letectva a svoji činnost zahájilo dne 1. ledna 1953. HLPÚ, jehož velitelem byl ustanoven major. RNDr. Jaroslav Červený, při svém vzniku bylo dislokováno v šestém nadzemním podlaží „paláce” Kotva v Praze 1, na Náměstí Republiky, přičemž bylo tvořeno 17 vojáky v činné službě - specialisty synoptické a letecké meteorologie, aerologie a kresliči meteorologických map. Zároveň bylo pro potřeby ústředí trvale vyčleněno 19 radistů Radiového uzlu ÚLDS. Dne 1. března 1955 bylo HLPÚ převedeno do přímé podřízenosti Zástupce náměstka MNO - velitele letectva. V následujícím období procházelo HLPÚ dalšími reorganizacemi, přičemž vznikaly nové organizační struktury ústředí. V létě roku 1957 bylo HLPÚ přemístěno do čtvrtého nadzemního podlaží v budově kasáren v Praze-Karlíně. Dne 1. října 1956 byla zřízena pojízdná radiosondážní stanice, v té době nazvána jako Oddělení meteorologické radiotechnické stanice, které bylo dislokováno v Klecanech, od podzimu 1957 potom působilo ve Kbelích. Dne 1. října 1958 bylo vytvořeno Přístrojové oddělení a Synoptické oddělení, jejichž náčelníky byli ustanoveni major Václav Matejsek a kapitán RNDr. Bohdan Štengl. V roce 1959 byla do podřízenosti HLPÚ převedena letecká povětrnostní stanice umístěná na kopci Praha v Brdech. Dnem 1. září 1963 bylo HLPÚ přejmenováno na Hlavní povětrnostní ústředí (HPÚ) - VÚ 1447, které získalo celorezortní působnost a bylo v té době převedeno do přímé podřízenosti Velitele 7. Armády protivzdušné obrany státu (PVOS). Dne 1. října 1967 byly v rámci HPÚ vytvořeny dvě Meteorologické radiolokační stanice dislokované v Hájku u Jenče a Brně-Slatině, které byly vybavené pojízdnými meteorologickými radiolokátory MRL-1. Náčelníky těchto pracovišť byli ustanoveni major Ladislav Barchánek a major Vilém Hřebřina. V té době byly rovněž vytvořeny Oddělení krátkodobé a střednědobé předpovědi, Oddělení povětrnostního výzkumu a klimatologických charakteristik a Oddělení dlouhodobé předpovědi. Jejich náčelníky byli jmenováni podplukovník RNDr. Bohdan Štengl, kapitán Miroslav Sedláček, prom. fyz. a major Vilibald Kakos, prom. fyz. Ke dni 1. září 1979 byly obě Meteorologické radiolokační stanice převedeny do podřízenosti Velitelství 2. divize PVOS v Brně a Velitelství 3. divize PVOS v Žatci. Dne 1. ledna 1987 bylo HPÚ převedeno do přímé podřízenosti Velitele letectva - zástupce ministra národní obrany. V pozdějším společensky značně turbulentním období potom ústředí působilo v podřízenosti dalších strategických nebo operačních velitelství rezortu obrany. Dnem 1. června 1993 bylo HPÚ formálně přejmenováno na Povětrnostní ústředí (PÚ) - VÚ 1447, které bylo v průběhu roku 1994 postupně přemístěno do prvního a druhého nadzemního podlaží budovy bývalého vojenského gymnázia v areálu Kasáren 17. listopadu v Praze-Ruzyni, kde jeho nástupnická organizace sídlí až do současnosti. Dne 1. září 2000 byla v rámci PÚ vytvořena Mobilní skupina hydrometeorologického zabezpečení (HMZ) vyzbrojená mobilním prostředkem HMZ OBLAK. V souvislosti s celkovou reorganizací vojenské hydrometeorologické služby bylo PÚ dne 1. dubna 2003 převedeno z podřízenosti Velitele vzdušných sil AČR do přímé podřízenosti Náčelníka sekce J/2 (vojenské zpravodajské služby) Generálního štábu AČR a následně dne 30. června 2003 bylo jako samostatný vojenský útvar (VÚ 1447) zrušeno, přičemž došlo k jeho organizačnímu sloučení s rovněž rušeným Vojenským geografickým ústavem v Dobrušce. Na základě jejich reorganizace byl v té době vytvořen Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (VGHMÚř) - VZ 1902, který byl dne 1. července 2004 převeden do přímé podřízenosti Ředitele odboru vojskového průzkumu a elektronického boje (OVPzEB) Ministerstva obrany, kde působí až do současnosti. Po několika dílčích vnitřních reorganizačních změnách byla poslední zásadní reorganizační změna VGHMÚř provedena dne 1. prosince 2013, kdy v souvislosti s centralizací většiny složek vojenské hydrometeorologické služby, byly zrušeny tehdejší Roje leteckých meteorologických služeb leteckých základen Vzdušných sil AČR a na jejich základech byl vytvořen Odbor leteckých meteorologických služeb VGHMÚř. V současnosti v rámci Odboru aplikovaného rozvoje VGHMÚř dále rovněž působí Oddělení rozvoje hydrometeorologického zabezpečení a jako součást Odboru řízení a přípravy VGHMÚř je vytvořené Oddělení odborné přípravy a výcviku geografické služby a hydrometeorologické služby dislokované v Olomouci.

Mobilní prostředek HMZ OBLAK