Všeobecná předpovědní služba a letecká předpovědní služba v období mezi dvěma válkami

Všeobecná předpovědní služba a letecká předpovědní služba v období mezi dvěma válkami

Všeobecná předpovědní služba patřila k základním činnostem obou Čs. povětrnostních služeb od počátků jejich vzniku. Avšak v důsledku válečných událostí byla telegrafická spojovací síť povětrnostní služby v rozkladu a mezinárodní výměna meteorologických zpráv, které jsou pro předpovědní službu nezbytné, zcela rozbita. Od konce 1. světové války se v Evropě rychle rozšířila mezinárodní výměna meteorologických zpráv, na níž se podílely obě Čs. povětrnostní služby. Zatímco v roce 1920 vysílalo do výměny asi 120 stanic, v roce 1928 bylo možno z Evropy a přilehlých oblastí získat údaje o počasí z více než 460 míst. Od počátku 30. let se výrazně změnil způsob studia povětrnostních situací a tvorby předpovědí počasí. Starší nefrontální rozbor počasí byl postupně vystřídán moderní metodou frontální analýzy, tzv. norské (bergenské) meteorologické školy, která umožnila detailnější poznání základních tlakových útvarů (tlakových níží a výší), studium původu a vlastností vzduchových hmot, jejich pronikání do jiných zeměpisných šířek a vznikajících rozhraní mezi nimi - atmosférických front. Termín „atmosférická fronta” byl zaveden v meteorologii v roce 1920 v souvislosti s nedávno skončenými válečnými událostmi, kde mezi nepřátelskými vojsky rovněž probíhalo určité diskontinuální rozhraní - tedy fronta. Vítězství moderní metody znamenal rok 1937, kdy byly vydány zásadní odborné publikace PhDr. Gustava Swobody, Letecká meteorologie a povětrnostní služba letecká a Sergeje Petroviče Chromova, Úvod do synoptického rozboru počasí (v překladu RNDr. Mikuláše Končeka), které byly publikovány Vojenským ústavem vědeckým. Předpovědi počasí byly vydávány na 24 hod. dopředu a byly sestavovány v pracovních dnech 2x denně, v ostatních dnech 1x denně. Rozvoj vojenského letectví a letecké dopravy byl značně důležitý pro rozvoj meteorologie jako celku. Letecká předpovědní služba začala být poskytována Státním ústavem meteorologickým (SÚM) v roce 1921. Zpočátku byly osádkám letadel předávány pouze informace o aktuálním stavu počasí po tratích letů a na letištích přistání, následně od roku 1927 jim potom byly předávány i letecké meteorologické předpovědi. Informace byly osádkám předávány formou letové meteorologické dokumentace, tzv. „fišky” (z fr. slova affiche - oznámení). Letecké meteorologické předpovědi byly sestavovány pro tzv. „předpovědní okrsky” na základě povětrnostních zpráv a analyzovaných leteckých povětrnostních map ČSR a okolí v měřítku 1:3 mil, které začal SÚM pravidelně kreslit od 5 dubna 1927. Ve vojenském letectví byla letecká předpovědní služba, transformována počátkem roku 1928, kdy bylo zahájeno pravidelné kreslení stejných leteckých meteorologických map. Zároveň začaly být letecké povětrnostní informace pravidelně vyvěšovány na štábech leteckých jednotek. Od března roku 1926 rovněž platila povinnost vojenských letových osádek seznámit se před vlastním letem s aktuální meteorologickou situací. Na jaře roku 1931 zahájilo vojenské letectvo kurzy létání podle přístrojů a v té souvislosti byla stanovena první „meteorologická minima” pro vzlety a přistání letadel. Informace o počasí byly osádkám letadel předávány prostřednictvím letištní „letecké radioelektrické stanice” pomocí tzv. „Q kódů”, v případě ztráty spojení byly potom informace poskytovány formou meteorologických symbolů oznamovaných pomocí mechanických signálních tabulí vodorovně položených na letištní ploše.