Úvodní stránka > Historie HMSl

Historie HMSl

Historie současné Hydrometeorologické služby AČR (původně Československé vojenské povětrnostní služby) se začala psát v revolučním období na konci měsíce října roku 1918. Při vzniku samostatného Československa patřilo k jednomu z hlavních úkolů nové politické reprezentace vybudovat vlastní brannou moc a v nové geopolitické situaci zabezpečit stát po stránce jeho obrany. V rámci výstavby se, jako důsledek všeobecného rozvoje vojenství v předcházejícím období 1. světové války, začaly v podmínkách nové armády nejrychleji rozvíjet především letectvo, dělostřelectvo a plynová služba (dnes chemické vojsko).

Skutečnost, že tyto druhy vojsk byly při své činnosti do značné míry závislé na vlivu meteorologických podmínek, vedla hned na počátku k rozhodnutí začít v československé branné moci rovněž budovat vlastní vojenskou povětrnostní službu, která by zabezpečovala plnění úkolů pro potřeby obrany státu v oblasti meteorologie a příbuzných oborů.

V den vzniku samostatné Československé republiky 28. října 1918 vyzval setník (kapitán) Jaroslav Rošický, představitel vojenské části tajné národní odbojové organizace Maffie v Praze, všechny vojáky české národnosti, aby se dostavili na pražský Žofín, kde při té příležitosti v odpoledních hodinách proběhla ustanovující schůze, na které byl vytvořen Československý letecký sbor.

Jako jediný meteorolog mezi přítomnými se uvedeného shromáždění zúčastnil praporčík Ing. agr. Jan Urban, v té době příslušník rakousko-uherské vojenské povětrnostní služby působící ve funkci velitele Zápolní pilotovací povětrnostní stanice umístěné v pražském Klementinu. Z důvodu zastávané vojenské odbornosti byl Jan Urban pověřen organizací povětrnostní služby leteckého sboru a nařízením velitele leteckého sboru byl ustanoven do funkce velitel Povětrnostní stanice leteckého sboru v Praze (při hvězdárně).

Obr. č. 1  kapitán Ing. agr. Jan Urban v roce 1925

 

Zástupcem velitele byl v průběhu listopadu 1918 jmenován praporčík Ing. agr. Karel Javůrek, předtím příslušník Týlové centrály meteorologické při c. k. Ústředním ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni. K dalším dnes známým příslušníkům v té době patřil praporčík Oldřich Hlaváček, původně velitel Polní povětrnostní stanice 12 na italské frontě.

Klementinská Zápolní pilotovací povětrnostní stanice byla Československým vojskem převzata dne 1. listopadu 1918 a byla podřízena veliteli Technické správy leteckého sboru. Zároveň byla v té době do podřízenosti leteckého sboru rovněž převzata Zápolní povětrnostní stanice 43 v Hranicích na Moravě. Převzetí těchto, původně rakousko-uherských, vojenských povětrnostních stanic brannou mocí nového státu znamenalo praktický vznik Československé vojenské povětrnostní služby.

Počáteční období spojené se zahájením činnosti bylo především podmíněno složitým zajišťováním potřebné technické vybavenosti a personálního obsazení výše uvedených převzatých meteorologických stanic, převzetí a zajištění činnosti dalších 11 postupně převzatých meteorologických stanic na území nového Československého státu, jejich vzájemného telegrafního spojení a zřízení radiového spojení se zahraničními meteorologickými centrálami za účelem vzájemné výměny meteorologických zpráv, převzetím meteorologického materiálu a zařízení v rámci rozdělení a likvidace c. k. Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni a v neposlední řadě značně složitým navázáním vztahů a vymezením vzájemných kompetencí s nově vznikající civilní Československou meteorologickou službou a dalšími nezbytnými souvisejícími činnostmi.

Praktické zahájení činnosti Československé vojenské povětrnostní služby lze datovat k termínu 07:00 hod místního času dne 23. prosince 1918, kdy byla při Povětrnostní stanici leteckého sboru v Praze (při hvězdárně) vytvořena historicky první meteorologická mapa pro území Československé republiky. Vojenská radiová stanice na pražském Petříně začala v únoru 1919 pravidelně přijímat meteorologické zprávy od Francouzské a Anglické meteorologické centrály a dne 12. října 1919 byla k termínu 07:00 hod místního času vytvořena historicky první Československá meteorologická mapa Evropy v měřítku 1:25 mil.

Dne 9. prosince 1919 rozhodlo Prezidium ministerské rady Republiky československé svým usnesením č. 26314 o zřízení Státního ústavu meteorologického (v současnosti Českého hydrometeorologického ústavu) v působnosti Ministerstva školství a národní osvěty. Nedílnou součástí nově vytvořeného ústavu se stal organizačně přičleněný Vojenský odbor Státního ústavu meteorologického (VO SÚM), který vznikl na základech Povětrnostní stanici leteckého sboru v Praze (při hvězdárně). Tímto způsobem došlo k vytvoření společného provozního pracoviště obou československých meteorologických služeb, kde však vojenská povětrnostní služba nesehrávala roli rovnoprávného partnera. SÚM společně se svým vojenským odborem zahájil činnost dne 14. ledna 1920, kdy ministr školství a národní osvěty schválil svým výnosem č. 580 n. o. jeho stanovy. Do funkce velitele VO SÚM byl dne 14. ledna 1920 ustanoven kapitán Ing. agr. Jan Urban, jeho zástupcem dnem 1. března kapitán Ing. agr. Karel Javůrek - vedoucí předpovědního oddělení VO SÚM.

Ke dni 1. dubna 1920 bylo zřízeno systemizované místo Meteorologický referent Oddělení aviatického Všeobecně vojenského odboru Ministerstva národní obrany, který zároveň vykonával funkci odborného přednosty Československé vojenské povětrnostní služby. Na tuto funkci byl po svém návratu z ruských legií ustanoven nadporučík Bohdan Vipler, který jako původní dezertér od rakousko-uherského Pěšího pluku 28, působil nejprve od konce listopadu roku 1917 jako Meteorolog II. Československé divize, od konce roku 1918 až do počátku roku 1920 potom jako Meteorolog a Letecký pozorovatel 1. Československého leteckého oddílu v Rusku.

Obr. č. 2  kapitán PhDr. Bohdan Vipler v roce 1922

 

Jak již bylo výše uvedeno, ukončila v lednu 1920 Povětrnostní stanici leteckého sboru v Praze (při hvězdárně) své více než jednoroční samostatné působení a svojí úspěšnou odbornou činností položila pevné základy pro zahájení výstavby nově koncipované vojenské povětrnostní služby. Z jejího dalšího historického vývoje je však zřejmé, že představitelé civilní meteorologické služby a národní vědecké meteorologické veřejnosti nebyli vzniku a samostatné činnosti Československé vojenské povětrnostní služby nikterak nakloněni, přičemž k dosažení svých cílů a prosazení zájmů neváhali několikrát převést původně odbornou diskusi do roviny politické a následně ji ve svůj prospěch zneužít. V současné době sídlí v provozních prostorách bývalé Povětrnostní stanice leteckého sboru v Praze (při hvězdárně) meteorologická a klimatologická stanice Praha - Klementinum, jejíž historická řada meteorologických pozorování datovaná od roku 1775, představuje nejdelší souvislou řadu klimatických dat ve světě.

Další vývoj obou Československých meteorologických služeb potom ukázal, že zřízení společného provozního orgánu obou služeb představovalo nesprávné rozhodnutí, které mělo značně negativní dopad na činnost systému meteorologického zabezpečení obrany státu a jeho vojenské povětrnostní služby v období vojenského ohrožení republiky ve druhé polovině 30. let minulého století.

Při obnově činnosti Československé vojenské meteorologické služby v roce 1945 se zkušenosti s předválečnou spoluprácí s civilní meteorologickou službou odrazily v důsledném organizačním a provozním odloučení obou služeb. Na počátku 50. let minulého století, z důvodu obav o vznik další světové války v důsledku vývoje krize na korejském poloostrově a jako výsledek praktického poučení ze vzájemné předválečné spolupráce, byla od počátku roku 1951 do konce roku 1953 tehdejší civilní meteorologická služba sloučena s vojenskou povětrnostní službou a podřízena tehdejšímu Velitelství letectva Ministerstva národní obrany.

Počátkem roku 1954, po odeznění událostí korejské krize a pominutí nebezpečí vzniku nové světové války, došlo k opakovanému rozdělení obou služeb a od tohoto období je datována moderní novodobá vzájemná spolupráce založená na principu odborné, technické a technologické kompatibility, organizační samostatnosti a vzájemné výměny hydrometeorologických dat, informací a produktů vycházející z dohod o vzájemné spolupráci sjednaných mezi ústředními orgány státní správy, které jsou zřizovateli obou hydrometeorologických služeb.

V roce 1918 byly jako výchozí model výstavby Československé vojenské povětrnostní služby převzaty organizační struktura, metody práce, technické vybavení a část odborného personálu bývalé rakousko-uherské vojenské povětrnostní služby. Její výstavbu a rozvoj v dalším, téměř 100 letém období, zásadním způsobem ovlivňovaly především následující etapy vývoje objektivních historických faktorů:

 

  1. Vývoj mezinárodně-politické situace:

 

  • 1918 - 1933 formování organizační struktury branné moci a její součásti Československé vojenské povětrnostní služby - značný nedostatek odborného personálu služby;

  • 1933 - 1939 nebezpečí ohrožení státu fašistickým Německem, příprava branné moci na válečný konflikt a následné organizačně - mobilizační selhání Československé vojenské povětrnostní služby na podzim roku 1938;

  • 1939 - 1945 rozpad branné moci a přerušení činnosti Československé vojenské povětrnostní služby během existence Protektorátu Čechy a Morava;

  • 1945 - 1948 nové formování vojenského letectva a obnovení činnosti Československé vojenské povětrnostní služby se smíšeným vlivem západního a vlastního předválečného modelu organizace;

  • 1948 - 1989 existence bipolární geopolitické situace, vliv studené války, převzetí sovětské vojenské doktríny a modelu výstavby ozbrojených sil - přechod na sovětský organizační model, historicky kvantitativně i kvalitativně nejrozsáhlejší vývoj Československé vojenské povětrnostní služby;

  • 1989 - 1999 změna společenských poměrů, značné snížení počtů a přechod ozbrojených sil na novou vojenskou doktrínu, rozdělení společného státu - reorganizační opatření a snižování počtů Československé vojenské povětrnostní služby;

  • od roku 1999 spolupráce ozbrojených sil v rámci států partnerství pro mír, vstup České republiky do NATO - vznik Hydrometeorologické služby (HMSl) AČR, úzká organizační součinnost s Geografickou službou AČR, výstavba nových organizačních struktur HMSl AČR, zcela nový kvantitavní a kvalitativní rozvoj, navázání a rozvíjení spolupráce s hydrometeorologickými službami armád členských států NATO / EU.

 

  1. Vývoj v oblasti výstavby a rozvoje armády a požadavků na vojenskou povětrnostní (hydrometeorologickou) službu:

 

  • 1918 - 1939 rozvoj hlavních technicko-taktických parametrů bojových prostředků a způsoby činnosti letectva, polního dělostřelectva, plynové služby a dělostřelectva proti letadlům;

  • 1945 - 1993 rozvoj hlavních rozvoj hlavních technicko-taktických parametrů bojových prostředků a způsoby činnosti letectva, vojsk protivzdušné obrany státu, raketového vojska a dělostřelectva, chemického vojska, výsadkového vojska, přechod na proudovou leteckou techniku, létání ve stratosféře a nadzvukovými rychlostmi, výstavba a rozvoj vrtulníkového letectva;

  • 1993 - 2003 Přechod vojenského letectva na provádění a zabezpečování letového provozu podle norem a doporučení Mezinárodní organizace civilního letectví, všeobecná automatizace a digitalizace, zavádění kvalitativně vyšších technologií a technických prostředků HMSl AČR;

  • Od roku 2003 výstavba armády expedičního typu na bázi vševojskových nebo speciálních účelových úkolových uskupení v rámci aliance NATO, přechod k organizaci komplexního hydrometeorologického zabezpečení jako součásti systému zpravodajského zabezpečení při řešení otázek vojenských a nevojenských ohrožení a operací spojeneckých sil na území ČR i v zahraničí.

 

  1. Vývoj vzájemných vztahů mezi vojenskou a civilní povětrnostní (hydrometeorologickou) službou:

 

  • 1918 - 1919 samostatná činnost Povětrnostní stanice leteckého sboru v Praze (při hvězdárně);

  • 1920 - 1923 faktické odborné podřízení Československé vojenské povětrnostní služby Státnímu ústavu meteorologickému;

  • 1923 - 1928 emancipační snahy a faktické osamostatnění Československé vojenské povětrnostní služby, vznik Meteorologické sekce Vojenského leteckého ústavu studijního, činnost obou služeb na principu vzájemné součinnosti;

  • 1928 - 1935 faktické odborné podřízení Československé vojenské povětrnostní služby Státnímu ústavu meteorologickému;

  • 1935 - 1939 výstavba nového organizačního modelu Československé vojenské povětrnostní služby a její spolupráce se Státním ústavem meteorologickým, vznik systemizovaného místa Zástupce MNO při SÚM, v roce 1939 převedení části příslušníků vojenské služby ve prospěch SÚM;

  • 1945 - 1950 činnost dvou samostatných meteorologických služeb, vzájemné snahy prosadit převedení jedné povětrnostní služby do podřízenosti druhé, od roku 1947 postupný rozvoj vzájemné spolupráce, zájmy ministerstva obrany prosazují Zástupci MNO při Státním meteorologickém ústavu v Praze a Bratislavě;

  • 1950 - 1951 činnost dvou samostatných meteorologických služeb ve vzájemné úzké součinnosti, zájmy ministerstva obrany prosazují Náměstci ředitele Státního meteorologického ústavu - Zástupci MNO v Praze a Bratislavě jako vojenské osoby v činné službě jmenované v působnosti mistra obrany;

  • 1951 - 1953 působení jedné organizačně sloučené povětrnostní služby v podřízenosti Velitelství letectva Ministerstva obrany;

  • 1954 - 1957 působení dvou samostatných služeb na principu úzké vzájemné spolupráce, zájmy ministerstva obrany prosazují jmenovaní vedoucí představitelé Státního meteorologického ústavu v Praze a Bratislavě jako vojenské osoby v činné službě, zároveň jsou uzavírány příslušné mezirezortní dohody o spolupráci;

  • od roku 1957 působení dvou samostatných služeb na principu úzké vzájemné spolupráce v rozsahu stanoveném vzájemně sjednanými dohodami o spolupráci.

 

  1. Vývoj v oblasti rozvoje a zavádění nových technologií a technických prostředků Československé vojenské povětrnostní (hydrometeorologické) služby:

 

  • 1918 - 1919 klasická přízemní meteorologická měření a pozorování, výšková měření pomocí jednopilotáže neupoutaných meteorologických balonů a meteografických přístrojů na palubách letadel, norská synoptická škola při tvorbě přízemních meteorologických map, avšak s minimálním objemem informací ve vertikálním rozměru;

  • 1945 - 1948 zahájení rutinních výškových meteorologických měření pomocí radiosondážních prostředků norská synoptická škola při tvorbě přízemních meteorologických map s rozšířeným objemem informací ve vertikálním rozměru;

  • 1948 - 1970 norská synoptická škola pracující vedle přízemních meteorologických map s mapami výškových polí, sovětská advektivně-dynamická metoda, zahájení grafických předpovědí meteorologických polí;

  • 1970 - 1994 zavádění meteorologických radiolokačních prostředků, rozvoj metod radiolokačního a družicového průzkumu počasí, zahájeno rutinní provozní využívání numerických prognózních modelů pro předpověď meteorologických polí, později pro předpověď počasí;

  • 1994 - 2004 zavádění automatizovaných a digitálních stacionárních a přemístitelných systémů přízemních meteorologických a hydrologických měření a pozorování, radiolokačního a družicového průzkumu počasí, celková komputerizace, digitalizace a zvýšení kapacit přenosu a zpracování hydrometeorologických dat, informací a produktů v rámci jejich rezortní, mezirezortní a mezinárodní výměny;

  • od roku 2005 tvorba uživatelských vrstev nad numerickými meteorologickými předpovědními modely, další zvyšování komputerizace a kapacit přenosu a zpracování hydrometeorologických dat, informací a produktů v rámci jejich rezortní, mezirezortní a mezinárodní výměny, včetně jejich vizualizace v rámci provozních pracovišť HMSl AČR a v informačních systémech oprávněných uživatelů v rezortu obrany.

 

Nahoru